Statistiky: včera navštívilo váš blog 0 lidí

11. května 2018 v 13:42 | Yami |  Večerní posezení u čaje
Tak jako jo, jsem v Taipei už několikátý měsíc a vůbec se mi nechce domů. Teda jako když si představím hrozných 13 hodin strávených v letadle a další týden zvykání si na časový posun a další dva týdny, než si tělo kompletně zvykne, kdy nebudu moct pořádně jíst... A pak zase budu žrát jako kdybych nejedla několik let...
Je tu fajn.
Až na to horko.
A komáry.
A každý den piju snad litr zeleného čaje. Někdy s mlíkem a coconut jelly (kokosové želé, ale podle mě to kokos snad ani nevidělo). Asi jsem přibrala. Ale zkuste si běhat v 30C a 80% vlhkosti. To si radši sednu ven na slunko s dostatečným množstvím vody, trochu budu chodit a pak si zase sednu. Sauna.
Je pátek večer, 19:41 místního času a já sedím na prdeli. Venku je fajn, 27C, fouká vítr a je tam fakt příjemně. Po dlouhé době.
Pošlete mi prosím prášky na alergii a nějaké mastičky a cokoliv, co pomáhá na svědění. Očividně se tělo rozhodlo, že budu mít sluneční alergii tento rok na rukách a na nohách, ne na břiše a zádech. Okej. Tak si to mažu něčím, co vypadá jako tekutý pudr a prý to obsahuje zinek. A slopu prášky. Jako 4 prášky ráno a večer... Nechápu, proč jich musím jíst tolik najednou. Taiwanské zdravotnictví...
Mám zakázané jíst mořské plody, mango, bambus, mlíko, vajíčka, kakao... Co tam ještě bylo...
Takže asi budu žít ze vzduchu, zeleného čaje a vody. Jo a taky namočená v bazénu, protože se nemám moc potit.
To už by bylo jednodušší nacpat slona do ledničky.
Aloha.
 

Taipei, den 4.

22. února 2018 v 9:08 | Yami |  Cestovní atlas
Už jsem skoro chtěla napsat nadpis v angličtině, protože jiným jazykem než anglicky tu fakt nemluvím. Takže... Taipei, day 4.

Prší. A je zima. Při 19 stupních u nás doma je déšť jenom na lehčí bundu, tady ani omylem. Zima v bundě se softshellkou.
Je tu vlhko. Ručník mi schne už od včerejšího večera a pořád je vlhký.
Praní a sušení dohromady bez počítání pracího prášku mě vyjde na zhruba 14 korun. Na Vinařkách v Brně by mě jenom praní vyšlo na 40, sušičky tam myslím ani nejsou.
Zařizuju věci. A mají v tom bordel. Jako fakt bordel. Něco jako Francouzi v Paříži. Unorganized. A hlavně všechno je tady na univerzitě zmatečné i pro ty, co čínsky umí a jsou místní. Jak se tady potom mám vyznat já?
Menu mají v restauracích většinou jenom čínsky (pokud se teda nerozhodnu za jídlo dát 5000). A pokud je k tomu napsaná angličtina, tak tady mají takové objednávací lístky... žádný číšník k vám nepříjde, vy si vezmete objednávací lístek a tam si zašrknete, co chcete jíst. Na těch objednávacích lístcích je všechno čínsky. Aspoň, že používají arabské číslice. Třeba podle ceny poznám, co si objednávám.
Mají tady drahé pečivo. Jakože žádné takové, že rohlík za dvě koruny. Rohlíky tady nemají a náš chleba jsem tu tady nikde neviděla. Ani chleba, který by byl podobný tomu evropskému. Bagety tady mají, ale nejspíš budou chutnat úplně jinak než u nás nebo ve Francii a hlavně nějakých 20 korun za bagetu... na to můžu úplně zapomenout. Alespoň kolem 40 bez ničeho.
Většina jejich pečiva je měkká a sladká. Dokonce i nějaká houska se slaninou byla sladká.
Měla jsem si z domu přivézt listerine. Ten jejich je tak minimálně 1,5x dražší než ten náš.
Hurá! Mají tady značky jako L'Oreal nebo Maybelline nebo Burjouis. Neztratím se v kosmetice.
Mám bordel v jejich autobusech. Asi se budu dopravovat všude jenom metrem.
Časový posun - 7 hodin. První noc jsem usla asi ve 2 ráno, a to jsem za dva dny předtím naspala asi 6 hodin. Během 11h letu jsem vůbec neusla. Pořád mi dělá problém usnout dřív než o půlnoci místního času a pravidelně se budím kolem 3:30. Jsem zvědavá, kdy se konečně pořádně vyspím.
Pomáhám zařizovat věci i třem holkám z Koreje.
Mám 3 spolubydlící, Japonku, která je ze všeho totálně na větvi. Ale jakože fakt ze všeho. Včera jsem po příjezdu zabila komára v letu. Tak nějak skoro začala skákat od nadšení.
Dvě Korejky zase moc nemluví.
Ty 3 holky tady na pokoji skoro neumí anglicky! Asi se budu muset naučit mluvit čínsky, jinak mám asi smůlu.

Zaijien.

Karta 24.

29. ledna 2018 v 10:34 | Yami |  Dům z karet
Boty

 


Přípravy na cestu

26. ledna 2018 v 20:51 | Yami |  Cestovní atlas
Jedu na Taiwan. Už za 21 dní. Hurá.
Kdybych věděla, že s tím bude sakra tolik papírování a lítaček, tak se na to asi vykašlu. Astronomické částky za letenky, yaaaaaay... Zpáteční přímá letenka skoro třicet tisíc, takže nazpátek asi poletím přes Shiphol nebo Frankfurt. Super. Místo 12 přímých hodin v letadle jich strávím asi 12 a potom budu pár hodin čekat na přestup na dvě hodiny do Prahy. Yay.

Začínám nechtít být dospělá. Jako dítě nemusíte řešit papíry. Žádné papíry. Jedinými papíry, které máte k dispozici, jsou všechny papíry na světě (v mojem případě i zdi), na které můžete kreslit. Popadnete pastelku/voskovku a kreslíte. Já takhle jednou v asi dvou nebo třech letech nakreslila voskovkou obrovské slunko na stěnu u mě v pokoji a vedle toho moje rodiče. Nedávno vymalováno.
Jo a vízum se očividně nedá platit převodem na účet. HO-TO-VOST.

Záijien.

Ještě čínsky neumím, ale to nevadí. Učím se skrz super úžasné aplikace v telefonu. Třeba vím, jak vypadá znak pro ptáka a slepici. Asi tam budu jíst jenom kuřecí. Jo a nudle umím taky, takže nudle s kuřecím a nebo kuřecí nudličky.

To je zase všechny projednou opijeme slivovicí, chachachachachaaaaa.