Srpen 2016

Lněný papír

19. srpna 2016 v 19:26 | Yami |  Vzkazy ve skleněné láhvi
Otevřená láhev se lněným papírem


Café Louvre

18. srpna 2016 v 22:17 | Yami |  Vzkazy ve skleněné láhvi
Nevím, co udělali s mojí básničkou napsanou na tom malém papírku škrabopisem tužkou, ale já si ji tady vystavím. Pokud si ji přečtete s nádechem nostalgie, tak asi má nejspíš něco do sebe. Byla to rychlovka, než mi donesli jídlo.

Z okna se dívám na KFC,
kde jsou ty staré časy,
kdy sedíval tu Čapek
a koukal se tak lehce
na dívku za oknem zkoušející šaty.

Myslet jako oni, to bych si dala,
seděla bych tu, sedím, sedívala.

Praha vol1

18. srpna 2016 v 22:14 | Yami |  Cestovní atlas
Praha stověžatá se sto mosty, sto auty a sto lidmi.
Kdyby to tak byla pravda.
Praha bez internetu. Praha bez automatů na jízdenky se slotem na kartu. Praha bez turistů... To poslední je jenom něco, co bych si vážně, ale vážně přála.
Na Karlově mostě nebylo k hnutí. Na Hradě kontrolovali batohy. Měla jsem si tam přibalit nějaký sáček s pískem. Třeba by mě nepustili dál.
Turisti nedávají na moje rady a až po tom, co vyzkouší všechno možné, jdou zkusit moji radu a dojde jim, že jsem měla pravdu! Heuréka! Jsem fakt člověk, kterému se nedá věřit ani když se ptáte, kudy máte jít?
Měla jsem oběd v Café Louvre. Fajn cena a dobré jídlo. Zajdu i příště. Thumbs up people!
Zato do Ovocného světozoru už v životě nezajdu. Na to, jak zbožňuju zákusky, tak oba byly hnusné. Můj míša byl až moc sladký a skoro vůbec nebyl míšovitý. Korpus vysušený a prostě se to mlandralo v puse. Kámoščin dort... Korpus jsem nějak víc nezkoumala, ale želatina byla dělaná z šíleně levných surovin a malina se mi neušla.

Takže summary.
Zajděte do zoo. Jděte podle plánu a ne jako moje kámoška chtěla chodit bez plánu a trvalo nám to dýl a nachodily jsme se víc. Já protestovala a chtěla jít podle mapy. Oujé.
Zajděte do Café Louvre a nechejte jim básničku. Stejně si tu moji asi ani nepřečetli. Jenom si tam nedávejte domácí ledový čaj. Dostanete jako já levný ovocný čaj, který nebyl ani pořádně udělaný, bez cukru, do toho dostanete plno ledu a pár kousililíčků ovoce. A jestli umíte dobře jíst špagety, tak si řekněte o lžíci. Hned vám ji donesou.
Zajděte na Chodov do obchoďáku. Mají tam medúzy. V malém akvárku.
Nechoďte na turisticky atraktivní místa. Vyhněte se Karlovu mostu především, protože tam se prostě nemáte jak procpat. Malá Strana už se dá, Hrad taky. Měli tam otevřené Jižní zahrady, tak se skočte podívat, je odtamtud hezký výhled na Prahu. Staromák se dá, Václavák taky. Jinam už mě bolavé nožky nedonesly.
Zajděte si na Vyšehrad na piknik. A taky na západ slunce. Pecka peckovitá.
Nedávejte si v Regiojetu ten těstovinový salát. Mají nějaký nový s pestem a kuřetem. Ten předchozí byl teda o dost lepší, ale taky bych kvůli tomu nestála frontu.
Odpočívejte, odpočívejte, odpočívejte. A ne jak já, že jdete hned další den doma běhat.

Karta desátá

18. srpna 2016 v 22:01 | Yami |  Dům z karet
Láhev


Karta devátá

18. srpna 2016 v 20:56 | Yami |  Dům z karet
I'm perfect for you

Cesta vlakem

13. srpna 2016 v 12:15 | Yami |  Cestovní atlas
Tak jsem se vydala na výlet do Prahy.
Třeba bude hezké počasí a třeba budou padat sloni.
Každopádně zvládnout téměř tříletého bratránka ve vlaku začíná být hodně složité, protože neposedí. Ale aspoň nedělá bordel jako ostatní děcka, se kterýma jsem prozatím cestovala v jednom vagonu.
Takže celkem výhra, ale žeby to byly miliony, to se říct nedá.
Stromy ho nezajímají, zajímá ho jenom cesta, auta a technické věci. Prostě budoucí technik. No.
Aspoň se nenudí a není to taková hrůza.

Gonna keep you updated.

Děda

11. srpna 2016 v 10:34 | Yami |  Dveře č. 111
Včera jsem poprvé za 13 let byli v kině jako celá rodina. Ale jako fakt celá. Se ještě nestalo.
A šli jsme na Dědu. Film jsem vybrala já a po několika dvouhvězdičkách na csfd.cz jsem si začínala říkat, jestli to byl dobrý nápad.
Jo, byl.
Film sice nemá pointu a souvislý příběh prostě tak trochu chybí, ale můžete to vzít jako výřez z každodenního života Pražáků, co mají dědu na Valašsku kousek od Vsetína.
Podle mě ty recenze stejně psali Pražáci, protože u nás na Valašsku se skoro pořád smálo celé kino.
Neherci? Jo, byli tam i neherci. Ale co chcete od dětí? Aby hráli jako Johny Depp? Podle mě to mělo to svoje kouzlo, když ty děti hrát neuměly. Byly prostě jako děti.
Bolek Polívka tam byl jenom asi aby zdvihl prestiž filmu svou přítomností, která tam toho moc teda neudělala.
Na tu dlouhou dobu tam místo flashbacků z dopisů mohly být více rozvedené postavy. Každá z těch důležitějších postav měla strašně zajímavý charakter, tak proč tam zbytečně komplikovat příběh starší dobou, ze které stejně nic moc nebylo, jenom to akorát tak těm mladším lidem ukázalo, jak se kdysi žilo na vesnici.
Buď jedno nebo druhé.
Buď rozvést pořádně tu minulost a líp ji zakomponovat nebo rozvést více přítomnost a lépe se věnovat charakteru postav. Mix dopadne jako ploché vykreslení něčeho, co aspirovalo na něco víc. Prostě ne.
Výtek hodně, ale vtipy dobré. Hezká příroda a taky jsem tam viděla svoje město, takže něco na pozdvižení naší pýchy jako Valachů.
A tož jsem po tom filmu cpala skoro do každé věty.
Tak jdem namazat.

A dveře se zavřely.

Karta osmá

10. srpna 2016 v 17:09 | Yami |  Dům z karet
Venkov

Člověk se smůlou na patách

10. srpna 2016 v 12:57 | Yami |  Vzkazy ve skleněné láhvi
Když si odšpuntujete láhev, kterou vyplavilo moře, co tam asi tak najdete?
Byla vůbec náhoda, že jste našli láhev?
Nejste rozhodnutí a nevíte, jestli jsou náhody. Nevěříte na osud a nevěříte ani na náhody. Přesto si myslíte, že to je zajímavé, že jste našli láhev a právě rozbalujete srolovaný zažloutlý papír.

Věnováno tomu, kdo tohle čte.
Náhoda pro mě neexistovala nikdy. Protože buď byly dobré dny s dobrými překvapeními nebo špatné dny s těmi špatnými. Nejhorší na tom bylo, že když se stalo něco dobrého, tak se to moc nekupilo. Měla jsem štěstí delší dobu, ale vždycky se něco prostě a jednoduše pokazilo. A když se kazilo, tak se to kazilo pořádně se vším všudy. Za tu dobu už jsem si zvykla, že když se něco pokazí a vypadá to, že to bude v pořádku, tak to prostě nebude. A tohle náhoda není a nikdy ani nebude a nebyla.
Pokud jsem kdy něco chtěla dosáhnout, musela jsem na to tvrdě pracovat. Nenechala jsem se odradit.
Ale teď? Co mám dělat, když se mi svět, na kterém jsem si tolik zakládala, hroutí před očima a já s tím nemůžu nic udělat?
Na závěr bych ti chtěla vzkázat... Napiš své otázky a svůj příběh na podobný papír, vlož jej do láhve a pošli. Třeba to jednou někomu otevře oči.

P. Sherman, 42, Walabey, Sidney.

Karta sedmá

9. srpna 2016 v 16:25 | Yami |  Dům z karet
Rozmazaný svět