Karta desátá

18. srpna 2016 v 22:01 | Yami |  Dům z karet
Láhev




Konečně to někdo donesl. By byl problém to donést po prvním slově, když stejně vždycky někdo stojí u dveří. Zaklonila jsem hlavu a podívala se do stropu. Jenže nikdo nic neříkal.
,,Tak co je..." Přiletěla sklenice. Rozbila se o kachličky těsně před mojím obličejem a dopadla do vody. Vymrštila jsem se do stoje a nevšímala si škrábanců ze skla, které se mi objevily na stehnech a kolenech. Trhla jsem hlavou směrem ke dveřím.

Letěla láhev plná sektu. Dnem napřed. Mířená tak akorát na moji hlavu. Snažila jsem se alespoň přepadnout dolů přes okraj vany, ale láhev se rozbila o vrchní část čela. Střepy letěly všude kolem a šampaňské mi zalilo celou hlavu, přes obličej začalo téct v hustější podobě z červených hroznů a pomalu začínalo kapat níž. Otupěně jsem se ještě dívala na tu osobu. Drapla mi zápěstí a tahala mi ho šíleně nahoru. Bolest jsem už pomalu ani nevnímala, chtělo se mi spát...

,,Prober se! Prober se sakra!" Někdo se mnou cloumal. Líně jsem otevřela oči, ale skoro nic jsem neviděla. Všechno bylo nějaké... rudé. Chrstli mi do očí vodu. Po chvíli slz jsem konečně pomalu začínala vidět. Něco mi teklo po čele směrem dolů a ten člověk, který mi něco říkal, mi šíleně svíral zápěstí a odtahoval mi ruku od těla.

V hlavě se mi ozval šílený smích. Ozývval se mi až v uších a nedovoloval mi vůbec přemýšlet. Druhou rukou jsem si sáhla na čelo. Byla tam nějaká teplá hmota podobná bahnu a pár ostrých předmětů, o které jsem se řízla do prstu.
,,Co děláš proboha?"
Podívala jsem se za hlasem a teprve teď si všimla svoji ruku, ve které jsem držela hrdlo lahve a chybějící hlavní část, která měla hladce navazovat na ostře ulomené hrdlo. Vyděšeně jsem se podívala na toho, kdo mi svíral ruku a pustila láhev na zem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama