Karta devátá

18. srpna 2016 v 20:56 | Yami |  Dům z karet
I'm perfect for you



Kdysi jsem knihy četla ráda. Řekla bych, že jsem v podstatě přečetla alespoň pětinu knih v téhle knihovně. Jenže čtení mě přestalo bavit. Přestalo mě bavit vědět konec a zápletku už jen přečtením začátku. A klasika byla pro klasiky. Já jsem jí nikdy nepodlehla, ale byla to dobrá věc, kterou zahnat nudu.
Přitáhla jsem si žebřík asi doprostřed stěny plné knih a vylezla si doprostřed. Nahmátla jsem zelený obal a hned po přečtení obálky ji dala zpátky. Takhle to šlo popořadě. Schody víc nahoru, nic zajímavého. Schody níž, známé věci. Víc vlevo klasika. Vpravo zase encyklopedie.
Chtělo by to reorganizovat.
Chtělo by to reorganizaci.
Zatočila se mi hlava, rychle jsem stihla slézt několik šprušlí a seskočit dolů, kde jsem už ale nedopadla na nohy.
Knihy? Těch byl plný strop a lítaly mi kolem hlavy. Čas se jakoby zastavil a já viděla dvojmo. Chtěla jsem si promnout oči, ale místo toho, aby mi je ruce promnuly, mě bouchly do hlavy. Nedokázala jsem pořádně ovládat svoje pohyby. Hlava mi duněla a bylo mi jako na centrifuze.

Prober se. Vstávej... Slyšela jsem v hlavě vzdálené hlasy.
,,Tak se prober!" Někdo se mnou zacloumal. Otevřela jsem oči, hlava se mi pořád točila. Ten člověk mě posadil.
,,Jak ti je?"
,,Kýbl." Řekla jsem a snažila se potlačit natáhnutí. Poprvé se mi to povedlo, podruhé to už ale letělo ven. Měkoučký potah gauče v knihovně byl rázem zničený.
Kašlala jsem. Kýbl byl k ničemu.
Rychle ze mě začal vyvlékat špinavé oblečení a zabalil mě do deky. Vzal mě na ruce a rychle se mnou šel do nejbližší koupelny s vanou.
A točí se a točí... A točí a točí!
,,Aby se už netočil..." Zašeptala jsem si pod nosem.
,,Cože?"
,,Točí se..." Chytla jsem se za čelo a svěsila hlavu radši dolů.
Minuty se změnily na sekundy a najednou jsem otevřela oči a seděla ve vaně s horkou vodou a na čele měla studený obklad.
,,Šampaňské by nebylo?" Natáhla jsem nohu do vzduchu a zahýbala prstama.
,,Hihi. Tak malé a roztomilé." Usmála jsem se a noha vklouzla zpátky pod vodu.
,,Tak kde je to šampaňské?" Nahla jsem se trochu přes okraj vany a zabouchala na ni. Ozval se kovový zvuk.

Dveře se se skřípěním otevřely a první, co jsem uviděla, byl kovový tác se skleněnou lahví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama