Karta osmá

10. srpna 2016 v 17:09 | Yami |  Dům z karet
Venkov



Byl to den jako každý jiný deštivý den. Šero, unavená nálada a zvuk dopadajících kapek na okenní tabulky.
Prázdniny. Že prý dovolená. No to určitě. V tomhle venkovském sídle, kde elektřinu zavedli teprve minulé léto, nebylo při takovém počasí co dělat. Hlavně když se jednalo o lidi. Správce domu a část jeho rodiny, která zrovna nebyla u moře nebo nestudovala v zahraničí. Takže v podstatě tři lidi a zahradník, který dojížděl několikrát týdně, aby se postaral o zahradu.
To byla každoletní sestava lidí, se kterými jsem se vídala. Kdyby bylo hezky, tak bych si aspoň šla sednout pod lípu a četla si knihu. Takhle nic.
Natáhla jsem si na sebe svetr, který byl přehozený přes křeslo a sáhla si na čelo. Boule tam pořád ještě byla, ale už ne tak velká a ani tolik nebolela. Ledování během za pár dní očividně pomohlo. Teď už jenom aby zmizela úplně.
Vítr se opřel do oken a ty trochu zapraskaly.
Tahle noc bude očividně trochu hlučná. Snad se pořádně vyspím. Protřela jsem si obličej rukama a znovu se podívala na liják venku.
Čas si otevřít knihu a začíst se...
Zavřela jsem za sebou dveře a vydala se ponuře osvětlenou chodbou se starým dřevěným lemováním a tapetami směrem ke schodům a odtamtud dolů do kuchyně. Varnou konev tady ještě neobjevili, a tak jsem musela ohřát vodu na čaj v rendlíku na plynovém sporáku.
S čajem jsem se vydala do jiné části domu. Obešla jsem kruhový stolík s květinami v okrouhle tvarované místnosti a musela pořádným drcnutím otevřít dveře. V mžiku se na mě vevalila ta stará známá vůně. Knihy, staré dubové dřevo, obrovská okna zatažená těžkými olivovými závěsy.
Kdo chce kam, pomožme mu tam.
S trhnutím jsem rozhrnula závěsy a dovnitř se vevalily proudy světla.
Co si dnes přečteme?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama