Karta čtrnáctá

15. října 2016 v 23:05 | Yami |  Dům z karet
Karty zapadají



Byla jsem v koupelně. Nějak jsem ji znala. Bílý strop, chladné kachličky, mokré záda... Co to může být? Sáhla jsem si na čelo, které bylo nějak teplé. Krev. Ale nic mě nebolelo. Nic špatného jsem necítila. Všechno do sebe zapadalo a nic nechybělo.
Křik. Vyděšený hlas. Ještě chvíli mi duněl v hlavě. Otevřela jsem oči a rozmrkala je. Tentokrát jsem viděla bez jakéhokoliv zastření vidění. V ruce jsem nedržela zbytek láhve... Zbytek... Láhve? Znovu jsem se chytla za hlavu.
,,Nic, všechno v pořádku." Uslyšela jsem ten hlas.

Vyšvihla jsem se do sedu a zalapala po dechu. Hlas, šampaňské, krev... Ticho?
Nějaké mumlavé zvuky se mi rojily v hlavě.
,,Nechceš se na...ít?"
,,Cože?" Pořád jsem dobře neslyšela. Najednou jsem viděla sklenici s vodou před obličejem. Pomalu se mi blížila ke rtům. Chtěla jsem si ji vzít, ale ruce se minuly cíli. S něčí pomocí jsem se napila a ucítila ledový vánek. Byla jsem na nějaké pohovce u dokořán otevřeného okna.
,,Lepší?" Kývla jsem hlavou na souhlas.
,,Slyšíš něco?" Tentokrát jsem hlavou zakroutila a potom teda zakývala, protože jsem slyšela.
,,Lusknu prsty..."
,,Ne!" zatápala jsem rukama po jeho, ale znovu byly úplně mimo.
,,Motorika mimo." Slyšela jsem nějaký jiný vzdálenější hlas.
,,To se spraví po nějaké době odpočívání a hlavně čerstvého vzduchu." Hlasitě zaklapl deníček, nacpal si ho do brašny a odešel. Natočila jsem se k tomu, co pořád dřepěl u pohovky. Moji ruku si vložil do svých dlaní a přesvědčoval se, že jsem v pořádku. Tou volnou rukou jsem si protřela oči.
,,Kolik je hodin?"
,,Ještě není ráno."
,,Půjdu spát." Pomalu jsem se začala zvedat. Podívala jsem se kolem. Neznala jsem to tady. Jiné obložení, jiné tapety, jiný nábytek. Jinak koncipovaná místnost.
,,Doprovodím tě tam."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama