Karta sedmnáctá

29. října 2016 v 21:57 | Yami |  Dům z karet
Dva týdny




Voda z něj stékala stejně jako ze mě, když jsem se dostala dovnitř. Jenže on očividně ze sebe mokré oblečení nesvlékl postupně po schodech.
,,Vanu?" Zeptala jsem se a pravou rukou k němu udělala gesto přiťuknutí skleničkami. To šampaňské tady pořád nebylo.
,,A šampaňské?" Podíval se na mě. Asi mu nebyla zima.
,,Mmm... Jo! Dom Perignon ročník 2000."
,,To není špatný výběr." Vlasy si prohrábl od čela směrem dozadu.
,,Že?"
,,Ale viděl bych to na slavnostnější pití než tady ve vaně."
,,Proč? Šampaňské ve vaně se čtyřma nožičkama, pozlaceným kohoutkem a obrovským prostorem je nejlepším řešením. Hihi." Usmívala jsem se a snažila se svému pohledu dodat důležitou hloubku. V tu chvíli zacinkaly skleničky na podnose.
,,Už se to neseeeee!" Ruce mi z vody vystřelily a voda se rozprskla po kachličkách kolem. Pevně jsem drapla okraje vany a postavila se. Odvrátil pohled a otočil se.
,,Něco špatně?" Naklonila jsem hlavu na stranu a pořád se usmívala. Odkašlal si. Došlápla jsem nohou na podlahu a zabalila se do ručníku.
,,Tak když nebude ve vaně, kde jinde se dá pít? Šampaňské se líp pije ve dvou. Ne?" Stála jsem za ním a poslední slovo mu zašeptala do ucha. Kupodivu se otočil a přimáčkl na mě ručník.
,,To ano, ale asi bychom se mohli oba usušit." Mrkl na mě. Správcové, co už chvíli postávala ve dveřích s podnosem, se začala vracet zdravá nerudá barva do obličeje.
,,Do-donesu vám suché oblečení."
,,To nebude třeba." Zastavil ji stejným gestem jako já před nějakou dobou před hlavními dveřmi.
,,Půjdu s vámi." Hřejivě se na ni usmál a nechal mě tam stát zabalenou v ručníku.
,,Tak to by teda nešlo." Zašveholila jsem si a šla si na sebe hodit župan a obout si teplé papučky.

Setkali jsme se ve společenské místnosti, kde hořelo dřevo v kamnech. Bylo tam teploučko a šampaňské bylo nachystané v ledové lázni. Seděl v křesle a mně přenechal celou pohovku. Jak gentlemanské.
,,Hlavně, že se usmíval na správcovou."
,,Cože?" Podíval se na mě, když naléval šampaňské.
,,Nic." Vzala jsem si skleničku, i když do ní pořád pomalu naléval, a tekutina mi začala šumět na ruce. Hned vytáhl z kapsy erárního oblečení kapesník a začal mi ji sušit. Nadzvedla jsem obočí a podívala se na něj.
,,Jak se dnes máš? Dva týdny ti bylo málo, Karin?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama