Křídla

3. listopadu 2016 v 21:03 | Yami |  Posezení u čaje
Tak tenhle článek začínám tím, že něco napíšu a hned celé smažu.
Buď nemám o čem psát nebo se mi nechce psát a nebo je toho až moc, o čem bych mohla psát, ale nenapadá mě, s čím začít, nebo co tady rozebrat.
Proč mi tady chodí tak málo lidííííí... Brala bych větší feedback na vlastní tvorbu, možná i kecy.
Ráda diskutuju. Asi.
Tak nějak se mi střídají nálady. Chvíli si připadám, že bych dokázala pohnout světem, ve druhou chvíli mi přijde, že nepohnu ani sama sebou. Chvíli bych dokázala lítat, ve druhou chvíli padám někam dolů.
U rozhodnutí začínám pochybovat... Chvíli si říkám, že to bylo správné, za chvíli mi zase přijde, že mi to s ničím nepomůže a nikam mě to nemusí posunout, že to nemusí vyjít.
Ale musím se donutit a jít za svým, abych nezmeškala žádnou příležitost, kterou můžu v životě získat. Vím, je možná ještě brzo tohle říkat, ale není špatné začít žít naplno, naplno využívat vlastní potenciál. Nechat slyšet vlastní hlas. Třeba být originální v originalitě. Roztáhnout křídla, které jsem tak dlouho ohřívala doma, a začít objevovat svět. Poznávat nové lidi.
Naučit se vařit asijskou kuchyni. Zkusit nějaké korejské jídlo v té tuně mističek. Navštívit čajové plantáže. Zkusit chodit ve vysokých gumácích na rýžových plantážích. Chytat ryby na moři. Vylézt na vysoký kopec a sednout si na něj a jen tak se dívat po okolí. Vydat knihu. I třeba dvě. Dokázat rodičům, že nemrhám svým talentem tím, co studuji. Podívat se na Maledivy, než se úplně potopí. Žít na Novém Zélandu.
Doufám, že ta kytka, co mám doma, ještě žije, protože ji zalívám jednou za dva týdny, když jsem doma.
Tak už jenom roztáhnout neviditelné křídla a nechat se nést větrem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 4. listopadu 2016 v 0:13 | Reagovat

Začít žít je to nejlepší, co každý může pro sebe udělat :) neboj si za svými sny jít. :)

Začátek tvého článku mi mluví z duše ... váhám, pochybuji, něco napíši a pak to smažu .... a pak to napíši znovu, protože jsem přesvědčená, že to vlastně bylo super, ale nakonec není :D
Asi je to normální mít takovéhle období. Možná je to ta metaforická kukla, než narostou křídla ... :D

2 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 4. listopadu 2016 v 0:19 | Reagovat

Nádherné

3 Inkognito Inkognito | Web | 4. listopadu 2016 v 11:19 | Reagovat

Moc, moc pěkné :) Tyhle pocity znám, horská dráha řekl bych. Ale rozhodně: jdi za svým snem. I když z druhé strany se to říká mnohem jednodušeji :/

4 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 5. listopadu 2016 v 10:57 | Reagovat

Tyhle nálady znám. Mívám to občas podobně. V jednu chvíli bych zachraňovala svět a ve chvíli druhou bych nejraději zalezla někam pod postel a už nikdy odtud nevylezla. To s těmi křídly, teď naposled jsem měla takový pocit, když se o mém blogu dozvěděli moji známí a přečetli si, co a o čem píšu. Přišla jsem si strašně volná, že oni mohou číst mé myšlenky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama