Červenec 2017

Mořská příšera

21. července 2017 v 9:30 | Yami |  Noční můry
Ocitla jsem se na místě, kde byly obrovské vlny a na nich lodě, voda kalná jako při povodních a vlny vysoké i deset metrů a lodě to házelo sem a tam. Ta loď se nakláněla, ale nechtěla se potopit. Byli na ní lidé a hlavně jeden, který z toho davu vyčníval. Jako kdybych ho znala.
Lidé nakonec vyskočili a začali plavat ke břehu, ale to se z vody vynořila obrovská jako kdyby chobotnice se dvěma chapadly a natáhla se chapadlem pro toho, který vyčníval. Měl kulaté brýle, tmavě modré tričko a kalhoty. Teď byl však mokrý od vody. Stáhla ho k sobě a už jsem ho neviděla.
Říkala jsem si, že to bude v pohodě, protože jsem byla na souši a bouře pomalu ustávala, ale ta příšera se natáhla chapadlem i po mně. Stáhla mě tak, že jsem měla nohy ve vodě a přiblížila se ke mně. Změnila se v člověka.
Tušila jsem, že to může být nějaká mýtická příšera a že na ni platí peníze. Z kapsy jsem rychle vytáhla jedno peso a přiblížila ho k jeho obličeji. Na chvíli se přestal hýbat. Potom však vytáhl vlastní pesa a přidělal si je na čelo. Nefungovalo to.

Potom řekl svému sloužícímu, aby mu donesl pianinové kleště.
Ty kleště byly ploché, z kovu a byly zvlněné, zatočené uprostřed. Byl nakloněný nade mnou a stehno jsem už měla v kleštích. Stlačoval mi ho. Mohla jsem prosit a řvát, kolik jsem chtěla, kleště mi drtily nohu a ten chlap se v tom vyžíval. Po nějaké době přestal. Musela jsem s ním někam jít.
Došli jsme do DM drogerie. Tam měli zástěnami ohraničený prostor pro oslavy narozenin. Kulháním a obrovskými bolestmi v levém stehně jsem se dokulhala na židli a doufala, že už nic dalšího neudělá. Kolem chodili lidi. Zavřel vchody do zástěn. Šel ke mně, ale nakonec si sedl k zástěně za stůl.
Lidé začali chodit dovnitř a usadili se na židle kolem. Přišel i někdo, u koho jsem měla pocit, že by mi mohl pomoct. Jenže on nemohl. Nepomohli ani nějací programátoři, které jsem znala a šli kolem.
Celé osazenstvo ohraničeného prostoru zástěnami jednalo o nějakém způsobu, jak zničit planetu nebo jak život lidem alespoň nějak velmi ztížit. Taky jsem nic nemohla udělat.
Ten chlap si mě zavolal k sobě. Musela jsem za ním kulhavě dojít. Bolest ve stehně byla pořád příšerná. Nakonec jsem tam musela stát a čekat. Potom všichni odešli, zůstal tam jenom on a já.
Zazvonil budík.