Karta 24.

29. ledna 2018 v 10:34 | Yami |  Dům z karet
Boty





Vezla jsem se na zadním sedadle s mojím nejobíbenějším pejskem a zároveň tím nejmilejším stvořením na světě. Teda pokud mi zrovna neposlintal kalhoty, jako se tomu stalo teďka.
,,Poslintal mi kalhoty!" Zakřičela jsem na zadním sedadle, aby mě bylo slyšet vepředu.
,,A co já s tím mám jako dělat?"
,,Něco!"
Najednou auto prudce zabrzdilo a já se tak-tak stihla chytnout opěradla předemnou, jinak bych asi přeletěla předním sklem zatímco hafík byl v pohodě připoutaný.
,,Coje!" zařvala jsem na něj.
,,Červená." odpověděl ještě s klidem, i když bylo částečně slyšet, že mu něco začíná lézt na nervy.
,,My nejezdíme přes červené?" podívala jsem se na něj se zdviženým obočím a škrábala psa na hlavě.
,,Jezdím podle předpisů."
,,Aha." odpověděla jsem suše. Posera. Zrychlit, aby motor nabral obrátky a začal krásně vrnět, a my projeli červenou rychlostí vyšší než je ta želví... Zaklonila jsem hlavu a chvíli si představovala ten andělský zvuk.
,,Jsme tady."
,,Hm... Cože?" vytřeštila jsem oči z polospánku a zmateně se dívala kolem sebe. Nejdřív otevřel dveře psovi, aby mu mohl připnout vodítko. Já jsem vystoupila sama.
,,Chanel... Jsem tady!" Radostně jsem zvýšila hlas a společně se psem na vodítku vstoupila dovnitř.
,,Zdravím!" Kráčela jsem ke schodům nahoru do VIP salonku. Ty baby za pultem se za mnou rozeběhly s vykřikováním, že tam prý nemůžu. Jedna se přede mě postavila přímo před schodama.
,,Sedni." Pejsek si sednul a já se podívala té ženské přímo do očí. Neuhnula. Já jsem ji teda vůbec neposlouchala. Otočila jsem se na hnědoočka, který tam té druhé vysvětloval situaci.
,,Jdeme do VIP." nadzvedla jsem obočí a zadívala se na něj, aby si pospíšil.
,,Ale vy nejste VIP. Tam nemůžete." snažila se mi vysvětlit ta holka na prvním schodu. Otočila jsem se na ni.
,,Já nejsem VIP? A to máte odkud." zavrčela jsem.
,,Telefon!" natáhla jsem ruku k hnědoočkovi, který s povzdechem přišel blíž, zatímco šmátral ve vnitřní straně saka. Podal mi ho do ruky. Já jsem ho začala v ruce silně mačkat, až mi zbělely klouby.
,,Já JSEM VIP." ukázala jsem na tu babu rukou s telefonem.
,,Jenom počkejte." Začala jsem vyťukávat telefonní číslo.
,,Bonjour!" usmála jsem se do telefonu, zatímco jsem mluvila s někým výše postaveným. Za chvíli jsem složila hovor a jim začínala zvonit pevná linka u pultu. Ta, co byla blíž, se k ní rozešla a zvedla ji. S úšklebem jsem ji pozorovala, jak bledne a za chvíli pokládá telefon. Určitě musela nasucho polknout. Potom přišla k nám a začala se velmi omlouvat. Mávla jsem rukou a udělala první krok na první schod. Ta druhá se ještě pořád nepohla. Omlouvající se na ni určitě musela hnusně zadívat, aby ustoupila, protože to nakonec udělala. Dostala jsem se na druhý schod a otočila se.
,,Tak jdeme, ne?"
,,Telefon." přišel blíž a natáhl ruku, aby dostal zpátky svoje vlastnictví. Podala jsem mu ho a s radostí začala šlapat pár schůdků nahoru. Vešla jsem do salonku a uvelebila se na pohodlné sedačce. Hnědoočko se uvelebil vedle mě v křesle.
,,Ani si nesedejte." řekla jsem další babě, která očividně měla na starost VIP sekci.
,,Vím, co chci."
,,Doneste mi..." A tak nosila a nosila. Bílé sáčko, modrozelený komplet, několik kabelek, růžový svetr, bílou sukni, několik overallů a mnoho dalších.
,,Beru všechno." usmála jsem se. Ta jen nenápadně vykulila oči.
,,Vypiš šek." podívala jsem se na hnědoočka. Ten si jen povzdychl a zeptal se na konečnou částku, na kterou nakonec vypsal šek. Nebylo by rozumné ho nevypsat. Vstala jsem, pes za mnou a rozešla jsem se k širokým schodům. V tu chvíli mi šíleně začala třeštit hlava a všechno kolem se začalo točit. Ještě ne. Ještě jsem si nekoupila boty... Se vším černajícím kolem jsem se stihla zachytit zábradlí, i když jsem se o něj nejspíš i pořádně bouchla. Určitě se musel otočit. Možná se ke mně i rozeběhl. Moje boty...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama