Únor 2018

Taipei, den 4.

22. února 2018 v 9:08 | Yami |  Cestovní atlas
Už jsem skoro chtěla napsat nadpis v angličtině, protože jiným jazykem než anglicky tu fakt nemluvím. Takže... Taipei, day 4.

Prší. A je zima. Při 19 stupních u nás doma je déšť jenom na lehčí bundu, tady ani omylem. Zima v bundě se softshellkou.
Je tu vlhko. Ručník mi schne už od včerejšího večera a pořád je vlhký.
Praní a sušení dohromady bez počítání pracího prášku mě vyjde na zhruba 14 korun. Na Vinařkách v Brně by mě jenom praní vyšlo na 40, sušičky tam myslím ani nejsou.
Zařizuju věci. A mají v tom bordel. Jako fakt bordel. Něco jako Francouzi v Paříži. Unorganized. A hlavně všechno je tady na univerzitě zmatečné i pro ty, co čínsky umí a jsou místní. Jak se tady potom mám vyznat já?
Menu mají v restauracích většinou jenom čínsky (pokud se teda nerozhodnu za jídlo dát 5000). A pokud je k tomu napsaná angličtina, tak tady mají takové objednávací lístky... žádný číšník k vám nepříjde, vy si vezmete objednávací lístek a tam si zašrknete, co chcete jíst. Na těch objednávacích lístcích je všechno čínsky. Aspoň, že používají arabské číslice. Třeba podle ceny poznám, co si objednávám.
Mají tady drahé pečivo. Jakože žádné takové, že rohlík za dvě koruny. Rohlíky tady nemají a náš chleba jsem tu tady nikde neviděla. Ani chleba, který by byl podobný tomu evropskému. Bagety tady mají, ale nejspíš budou chutnat úplně jinak než u nás nebo ve Francii a hlavně nějakých 20 korun za bagetu... na to můžu úplně zapomenout. Alespoň kolem 40 bez ničeho.
Většina jejich pečiva je měkká a sladká. Dokonce i nějaká houska se slaninou byla sladká.
Měla jsem si z domu přivézt listerine. Ten jejich je tak minimálně 1,5x dražší než ten náš.
Hurá! Mají tady značky jako L'Oreal nebo Maybelline nebo Burjouis. Neztratím se v kosmetice.
Mám bordel v jejich autobusech. Asi se budu dopravovat všude jenom metrem.
Časový posun - 7 hodin. První noc jsem usla asi ve 2 ráno, a to jsem za dva dny předtím naspala asi 6 hodin. Během 11h letu jsem vůbec neusla. Pořád mi dělá problém usnout dřív než o půlnoci místního času a pravidelně se budím kolem 3:30. Jsem zvědavá, kdy se konečně pořádně vyspím.
Pomáhám zařizovat věci i třem holkám z Koreje.
Mám 3 spolubydlící, Japonku, která je ze všeho totálně na větvi. Ale jakože fakt ze všeho. Včera jsem po příjezdu zabila komára v letu. Tak nějak skoro začala skákat od nadšení.
Dvě Korejky zase moc nemluví.
Ty 3 holky tady na pokoji skoro neumí anglicky! Asi se budu muset naučit mluvit čínsky, jinak mám asi smůlu.

Zaijien.