Rozdělení společnosti

29. září 2018 v 9:19 | Yami |  I promise I won't get too political
Při ležení na posteli v době přestávky od čtení na státnice jsem přemýšlela nad tím, jak je zajímavé, že jsem se vlastně dostala na Taiwan a jak moji ostatní bývalí spolužáci z gymplu vlastně v podstatě jsou pořád v ČR a jak moje jedna kamarádka, která se chtěla stát doktorkou, se nakonec rozhodla, že bude nejdřív jezdit s křesťanskou kapelou po světě a hlídat jim jejich malého syna a učit ho základní věci, jelikož kvůli povolání jeho rodičů nemá možnost chodit do školy, protože cestuje s nima. Potom se najednou objevila informace, že bude studovat na nějaké křesťanské univerzitě na Hawai jeden semestr, ale jelikož její rodiče a ani ona sama nemají tolik peněz, aby si mohli dovolit zaplatit letenku nebo školné za jeden semestr (v USA se za univerzitu platí snad až astronomické částky), začala shánět přes facebook peníze.
Okej. Nemáš peníze, tak poprosíš ostatní, aby ti něco přispěli. Fajn. Beru. Ale na co? Na to, abys studovala Bibli a učila se, jak kázat evangelia a Bibli a Ježíšův život ostatním? No dobře... Tak prý jela potom na několik měsíců na Filipíny. Okej. Do chudých komunit. Fajn! Třeba začne nějak pomáhat lidem, třeba jim vysvětlí, jak mají mít lepší hygienické návyky, pomůže jim doučit děti, které možná nemají možnost chodit do školy... Ha, ha, ha... Jo, to sem si asi myslela moc. Kázala evangelium a radovala se z každé rodiny a každého dítěte, které obrátila na křesťanskou víru. A to jim jako pomůže z jejich nuzných podmínek? Dá jim to čistou pitnou vodu? Nové oblečení? Vzdělání? Práci?
Dobře, doletěla domů, já jsem se s ní teda neměla možnost vidět, protože jsme byly obě zaneprázdněné. A když jsem teda na Taiwanu, tak se opět objevila informace, že tentokrát dostala vízum do Jihoafrické republiky. Dobře, proč? Aby tam nějakou dobu studovala Bibli. Ok. Tak bude studovat Bibli. A co potom?
Z holky, která se chtěla stát doktorkou a pomáhat lidem, se nakonec stala misionářka? A přitom je tolik věcí, co by mohla dělat, mohla by si udělat pedagogické minimum a jít do rozvojových zemí učit děti na základních školách. Nebo jako doktorka by se mohla stát členkou Médecins sans frontiéres nebo Červeného kříže nebo cokoliv...

A tohle všechno mě donutilo přemýšlet, že v podstatě naše společnost se od dávných let vůbec nezměnila.
Vždy jsou v naší společnosti lidé, kteří normálně žijí a vydělávají na chod státu. Potom zde jsou lidé, kteří se o bezpečnost státu starají (armáda, zálohy...). Máme určité lidi, kteří stojí v čele státu a rozhodují o něm (ať už se nám to líbí, nebo ne). A bohužel stále nevymizela složka těch, kteří v podstatě nepracují a jenom káží víru. Nemluvím o těch, kteří pomáhají lidem v nouzi, kteří se starají o bezdomovce, kteří pomáhají společnosti a káží víru. Mluvím o těch, kteří jenom káží. Nepomáhají, jenom se snaží šířit myšlenky náboženství. Možná to člověku pomůže, že v té nouzi začne něčemu věřit, že mu bude líp a že to tak Bůh chce... Ale v realitě mu to fyzicky nijak nepomůže.
A rozdělení společnosti na tohhle všechno je pořád stejné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Besss Besss | Web | 6. října 2018 v 9:14 | Reagovat

Myslím, že šířnit víru je fajn... ale když někdo nemá co do huby, tak je to asi dost na nic.
Ale jinak bych šíření víry neodsuzovala. Když se to dělá dobře a s rozumem, nůže to mít i pozitivní dopad. :-)

2 Yami Yami | 7. října 2018 v 7:37 | Reagovat

[1]: Proti šíření víry nic nemám. Mám námitky vůči tomu, že se šíří víra místo toho, aby se těm lidem pomohlo. Pokud tomu člověku nejdřív pomůžu a potom mu začnu vykládat o Bohu, klidně. Ale pokud tomu člověku jenom vykládám o Bohu, tak to náboženství tak nějak ztratilo smysl. Pomáhej bližnímu svému zapadlo mezi výkladem víry.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama